Jak jsem přijala poselství Matky Země
Když jsem byla malá holka, jezdila jsem pravidelně na prázdniny ke své babičce na venkov. Jezdila jsem tam ráda, protože jsem si užívala volnost a přírodu. Také jsem měla možnost vidět to, co bych jinde neviděla. Jen s koupáním tam byl problém. Sice tam byl rybník blízko návsi, ale ten byl již značně zabahněný, a kromě toho na něm byly husy a kachny. Děti z vesnice se chodily koupat do zatopeného lomu, který byl nedaleko. Naše babička ale měla o nás strach a tak nám zakázala se k lomu jen přiblížit. Když jsem se jí ptala, proč tam nemůžeme chodit, vyprávěla mi, že je hodně hluboký a že opravdu nikdo neví, co se skrývá pod hladinou. Pak když jsem byla větší, chodila jsem se alespoň dívat, jak se koupou ostatní. Zajímavé je to, že mě nikdy nenapadlo ten babiččin zákaz porušit, asi jsem měla opravdu strach, že bych se utopila ( věděla jsem že plavu jak sekyrka :-)). Při svém pozorování jsem si všimla, že jeden kluk s velkou oblibou do lomu skáče po hlavě. Věděla jsem ale také, že trpí epilepsií a dost často má záchvaty. Tohle všechno už je dávno a já postupně zapomněla. Vzpomněla jsem si znovu loni, když jsem se sama vykoupala v lomu v blízkosti našeho města, za tu dlouhou dobu jsem se již trochu plavat naučila :-)
Již delší dobu mám vyšší citlivost na energie různého druhu a tak mi spousta věcí přirozeně vadí. Jednou z těch věcí je chlorovaná voda. Máme zde ve městě krásný bazén, ale já ho nemůžu využívat, protože voda je tak chlorovaná, že to nemůžu snést. Zatím jedinou dostupnou možností pro mne je pouze koupání v přírodních nádržích. Moje kroky mě tedy zavedly k zatopenému lomu. V té době tam sice byl velký nepořádek – takové malé smetiště, které dodnes nechápu. Nicméně voda v lomu je tak čistá, že tam žijí malé sladkovodní medúzky a spousta jiných chráněných živočichů. Barva vody mi připomínala Středozemní moře, kde jsem byla párkrát na dovolené. Také proto jsem se nechala zlákat za jednoho horkého letního dne a šla si zaplavat. Měla jsem s sebou našeho pejska, který s radostí šel se mnou do vody. Cítila jsem ale, že mě nechce pustit dál do jezera, že mě jakoby zahání zpět ke břehu. Vykoupala jsem se 2 x a šla domů, bylo mi krásně, ale ne příliš dlouho.
V noci jsem se vzbudila a najednou jsem cítila, že jsem nějaká divná, jiná. Cítila jsem ve svém těle obrovské napětí a nemohla jsem spát, nevěděla jsem jak se toho napětí zbavit. Ležela jsem jak prkno a koukala do stropu a najednou jsem si vzpomněla na svou babičku a na její zákaz koupání. Pak jsem si představila, jak vypadají břehy pod hladinou vody a najednou mi to celé došlo. Došlo mi, že ta skála má spoustu ostrých výstupků a že každá hrana vysílá do vody traumatické energie, které vznikly při lámání kamene odstřelováním. Došlo mi, že jsem svou citlivostí do sebe vsákla to trauma skály pod vodou. Nicméně se mi nijak neulevilo, ležela jsem takto do rána a stále jsem byla napnutá a nemohla jsem se nijak uvolnit. Ráno mě napadlo požádat o pomoc Ježíše Krista a vzápětí se dostavil velký očistný pláč, který trval asi půl hodiny. Teprve pak se mi ulevilo a já mohla začít normálně fungovat. Poděkovala jsem za pomoc a dále zpracovávala tento zážitek.
Došlo mi, že i celá Země je v takovém napětí, protože je velmi zneužívaná, vykořisťovaná a poškozovaná námi lidmi. Matka Země cítí všechny rány způsobené námi lidmi přírodě stejně jako cítí všechny rány na lidech a především na ženách. Cítila jsem, že Země je ve stavu před výbuchem sopky. Došlo mi, že já sama jsem se nechala příliš dlouho zneužívat, že jsem mlčela a potlačovala svoje emoce a také tyto potlačené emoce způsobily to opravdu velké napětí v mém těle. Že i já jsem ve stavu před výbuchem a se mnou spousta lidí nejen žen. Došlo mi, že tím, že ženy potlačují svoje emoce v zájmu zachování míru, škodí především samy sobě a také naší Matce Zemi. Takto postupně mizí ženská energie a ženská láska a následky nyní vidíme všude. Matka Země je také velmi trpělivá a velmi dlouho snáší naše jednání, pokud její míra trpělivosti přeteče, pak se projeví jako zlá macecha - tu vybouchne sopka, zvedne se vlna tsunami, přijde povodeň a nebo ničivá vichřice, která vše zničí. Pokud budeme pokračovat dál, stane se líticí, která zničí celou civilizaci, stejně jako už tolikrát v historii lidstva.
Ještě to můžeme změnit, ještě máme čas, jen my lidé to můžeme změnit tím, že změníme své chování, tím že změníme sami sebe. Když přestaneme sobecky myslet pouze na sebe a své zisky na úkor jiných bytostí a obrátíme se k LÁSCE a budeme se na své činy dívat z pohledu lásky. Pak budeme vždy vědět co je správné a co už ne. Pokud budeme Zemi dávat svou lásku, její rány se zahojí a ona se opět stane naším bezpečným a láskyplným domovem. Abychom mohli dávat lásku Zemi nebo komukoli jinému, nejdříve ji musíme dát sobě tolik, abychom jí mohli přetékat. V sobě máme ten nejlepší a největší zdroj lásky, a tak nemusíme chodit nikam daleko. Naším zdrojem lásky je BŮH = VESMÍR= VŠEHOMÍR. Tento zdroj opravdu můžeme nalézt uvnitř naší bytosti, stačí poctivě hledat.
Pokud opravdu chcete chránit přírodu a Zemi, jděte prosím, cestou LÁSKY a vyhněte se cestě manipulace a zneužívání. Buďte hodní na sebe a své blízké, buďte laskaví a přestaňte se bát nahlas vyslovit svoje myšlenky a názory. Vždyť je vždy možné je projevit a vyslovit v míru, k tomu je pouze potřeba mít odvahu říci je nahlas vždy v tom okamžiku, kdy k vám přijdou. Ostatní na ně čekají a dříve či později se nad nimi zamyslí a třeba se začnou chovat jinak. V tomto opravdu každný z nás nese svou vlastní zodpovědnost.
I v našem lomu se již projevila boží a lidská láska, zakotvená v pozemských zákonech- všechny skály nad vodou jsou již dnes zasypány a připraveny k osázení zelení. Odpadky zmizely a nyní jezero z výšky vypadá jako velký pohár ve tvaru srdce naplněný čistou vodou. Jednou to bude krásné místo k relaxaci, ale jestli bude vhodné pro koupání, to zatím není úplně jisté. Nicméně je to moje oblíbené meditační místo :-) Třeba bude jednou symbolem smíření žen a mužů zde na Zemi a tím symbolem míru uvnitř nás a míru zde na Zemi, kdo ví.
Autorem překladu z původního textu do češtiny je ing. Jan Konfršt.
Pane můj,
v mém nitru
žijící a zářící,
buď vždy vítán
ve svém jménu,
v chrámu mé duše
a Tvém království.
Tvá vůle je i mou,
já našla v sobě
Tvoji lásku.
A dělím se tak
s Tebou
o svůj denní chléb
a s každým úderem srdce
hledám lásku i v očích bližních svých.
Dopřej svobody zraku mému,
abych cestu do Tvé náruče
viděla vždy jasně ozářenou.
Vždyť vím,
že ve Tvém království
je dost místa pro všechny,
Ty jsi můj život i má láska provždy.
AMEN
- Pro psaní komentářů se přihlašte