Co je to pavučina vztahů

S pavučinami se každý z nás setkává velmi často. Jsou to díla pavouků, kteří prý přinášejí do našeho života štěstí :-) Slouží k tomu, aby ulovili tu a tam nějakou mouchu nebo včelu, aby měli oni sami co jíst. Je zajímavé to, že pavouci mají osm nohou a jakou stavbu mají jejich jemná a přitom dost pevná díla.

Nikdy bych ale nevěřila, že mnohdy je i náš osud podobný jakési neviditené pavučině, která nám více či méně dovoluje náš vlastní život ovlivňovat. Abych pochopila sílu těchto neviditelných pout, i já jsem si musela vyzkoušet, jaké to je, ocitnout se uprostřed pavučiny jako moucha určená pro potravu ostatním. Tahle moje cesta trvala od mého narození až do nynějška, kdy mohu již říci, že se mi podařilo se osvobodit z neviditelných energetických pout a nyní také mohu začít tvořit svůj nový život.

Pavučiny mě provázely od dětství, kdy jsem se pavouků bála. Když jsem byla větší, obdivovala jsem jejich důmyslné stavby, především po ránu v přírodě, kdy byly ozdobené kapkami rosy. Když jsem se vdala, zdobily kouty v našem obývacím pokoji fotografie těchto pavučin s kapkami rosy.

V té době jsem vůbec netušila, jaké poselství mi chtějí ty fotografie předat.

Teprve když jsem začala vědomě jít po cestě léčivé energie, začaly se mi odkrývat souvislosti a teprve před pěti roky mi začaly tyto souvislosti docházet. V této době jsem se já sama začala osvobozovat z mé neviditené pavučiny vztahů. Na své vlastní kůži jsem si zažila pocity lidí, kteří jsou chyceni do pavučiny vztahů a nevědí si rady se svým životem. Samozřejmě jsem během svého života potkala více takových lidí, ale tenkrát jsem nedokázala pochopit, proč se do této situace dostali. Potkala jsem mnoho žebráků, bezdomovců a neštastných lidí, kteří nemohli najít svou lásku, ztráceli práci a přes své kvalitní vzdělání nenašli správné uplatnění. Mnoho lidí žijících tady a teď na Zemi se potácí svým životem, jsou osamoceni, žijí bez přátel, bez rodiny, bez lásky a nedokážou svůj život změnit, právě proto, že jsou drženi neviditelnými energetickými pouty. Seznámila jsem se s jejich osudy a netušila, že ke mně přišli také proto, abych jim pomohla tím, že je osvobodím a že je naučím se osvobozovat. To mohu teprve nyní, když jsem se to naučila.

Ačkoli jsem opravdu nikdy nepátrala po svých minulých životech, během mého putování po cestě Reiki a také po Cestě Světla a Lásky Ježíše Krista, mi přišlo hodně informací, které se v určitou správnou dobu složily do konečného obrazu mého putování po Zemi v průběhu různých inkarnací.

Zjistila jsem, že nyní zde žije opravdu hodně partnerů z dávné minulosti, které jsem sama k sobě přivázala sliby z lásky za hrob. Tito lidé si v tomto životě nebyli schopni najít správnou partnerku, protože stále čekali, že k nim přijde moje dávno slibovaná láska. Ani já jsem nemohla najít svou pravou lásku, protože jsem v minulém životě slíbila něco vynahradit a to jsem nyní dělala. Tím slibem jsem sama sebe k tomu donutila, ale nejen sebe i svého partnera. Ani jeden z nás nebyl šťastný, protože ztratil svou svobodu. S většinou těchto partnerů jsem se nyní setkala a vždy jsme zjistili, že nyní spolu žít nemůžeme a ani neumíme, protože každý z nás jde jinou cestou. Když jsem tyto partnery osvobodila, jejich láska a vděčnost se ke mně téměř okamžitě vrátila. Tak jsem zjistila, že je všechny přesto, že nebudou žít se mnou, mohu mít navždy ve svém srdci.

Zjistila jsem, že kdysi dávno jsem někoho proklela a on se mi nyní přišel ukázat, aby mi zobrazil, jakou sílu měla moje tehdejší slova vyslovená ve chvíli zoufalství, vzteku a nenávisti. Ve dvou letech onemocněl horečkou, při které byl poškozen jeho mozek. Díky tomu mohl navštěvovat pouze zvláštní školu, kde se nenaučil ani číst ani psát a stal se navždy závislým na své rodině. Ve 12 letech se topil a byl zachráněn teprve po 15 minutách pod vodou, přesto přežil. V 15 letech ho opustila jeho matka, která odešla od rodiny. Když jsem se s ním setkala, téměř nebyl schopen mluvit, jeho rodina ho zneužívala jak materiálně tak energeticky. Přesto ještě měl co jíst a kde spát. Naštěstí mi bylo umožněno odčinit alespoň část toho, co jsem kdysi svou nenávistí způsobila. Láska ho vysvobodila a vyléčila. Nyní jsou vztahy v jeho rodině mnohem lepší a on sám je je schopen se o sebe více postarat.

Zjistila jsem, jaký vliv na náš život mají naše činy namířené proti životu někoho jiného. Jaký vliv mají dávno uskutečněné potraty z hlediska matky, otce, usmrceného dítěte a toho, kdo potrat provedl.

Zjistila jsem, jaký vliv na náš život mají naše sliby čistoty, sliby chudoby, přísahy věrnosti, soudy, pomluvy, věštby a také jaký vliv mají naše negativní myšlenky. Všechny tyto aspekty nás k sobě navzájem vážou neviditelnými energetickými pouty, která si jen velmi těžko můžeme sami uvědomit. Myšlenky, slova a činy, které jsme vykonali v rozporu s nejvyšší láskou a nejvyšším dobrem jsou příčinou našich pocitů viny a strachu a my se pak snažíme je nyní odčinit, abychom se očistili. Tak se k sobě navzájem vážeme neviditelnými energetickými pouty a dovolujeme ostatním, aby se na nás připojili a odčerpávali nám naši životní energii. Pak nemáme sílu na to, žít svůj vlastní život tak jak chceme, mnohdy ani nevíme kdo jsme a proč tu jsme a mnozí z nás končí v lepším případě na úřadech práce, v tom horším případě jako bezdomovci na úplném dnu naší společnosti.

Zjistila jsem, že přestože jsem se vždy snažila vycházet s lidmi po dobrém, přesto jsem v mnohým vzbudila závist a nenávist, která je pak ke mně poutala. Tím jsem se opět stala "lovnou zvěří" a dostala do sítí neviditelných pout lidské pavučiny. Jednou takovou temnou pavučinu vytvořili muži,  se kterými jsem se  setkala v tomto životě a které jsem nějakým způsobem odmítla, odmítla jsem s nimi žít jejich životy. Já jsem to udělala z různých důvodů:
Zjistila jsem, že každá pavučina může být ověšena velkým množstvím slz bolesti.  Tak se může jevit jako krásná hříčka přírody, když kapky rosy osvítí světlo slunce a ony zazáří barvami duhy. Jenže ne vše je tedy tak krásné, jak se na první pohled zdá. Přestože jsem vždy  snažila dodržovalt určité vžité  zákony, přesto se stalo, že jsem nakonec zůstala sama.  Tyto zákony jsem měla a mám ukryté ve svém srdci i přesto všechno. Mohla bych všechny kolem sebe nenávidět, a také jim závidět majetek, drahé dovolené, lásku, štěstí...... ale já si vybrala osobní svobodu. Odpustila jsem a věřím, že i mně bude mnohé odpuštěno. Já vím, že jsem vždy jednala v souladu se svým svědomím a že tedy zákon je na mé straně. Přesto moje láska mi brání přát těm všem, kteří mi " ublížili" z nevědomosti a ze závisti a nenávisti, vracet jim totéž. Není příjemné žít jako moucha chycená v pavučině bez možnosti osvobození a čekat na svou smrt. Přesto nechci žít v klášteře a nebo na samotě u lesa. Děkuji tedy všem svým přátelům a přítelkyním za poučení a já doufám, že i oni se nějakým způsobem poučili. Z tohoto pohledu může někdy být pavučina někdy i záchrannou sítí, která nás lecčemu může naučit.
Pavučiny, které slouží k vysávání jiných lidí a k jejich poškozování, byly mnohdy vytvořeny proto, že lidé - pavouci- ztratili svou přirozenou radost ze života, ztratili své nadšení, přestali vidět krásu kolem sebe.... Tím ztratili svou osobní tvořivou sílu, a pak se rozhodli si ji vzít jinde. Ne vždy se to děje vědomě a cílevědomě, přesto je dobré se občas zastavit a zamyslet se nad tím, jak žijeme a zda je to opravdu to, co chceme...Každý z nás  se může změnit....každý z nás může v sobě objevit svou vnitřní radost a nadšení a tím se rozsvítit ......................

Dnes vím, že na pavučiny je nejlepším lékem vymetení koštětem a  prosvětlení odpuštěním.

Přeji nám všem, abychom vždy našli lásku a sílu a odvahu být svobodní na cestě svým životem.